Jak to vlastně bylo

                            Jak to vlastně bylo....
                                                                  a taky PROČ?

Jak jsem se ocitla ve světě, kde se z malé čtvrtky, zmuchlaného kousku papíru, ušpinění rohů, starého knoflíku a kousku stužky dá udělat nádherné originální přáníčko a pokud přidáme jednu či dvě fotky máme scrapbookovou stránku...?
    Vemu to trošičku obšírně, ale ....musím říct, že to nebylo hned a že jsem ze začátku odolávala:-).

     Vždy jsem milovala staré věci. Knihy, deníky, záložky, vůni papíru, slova, staré fotografie...Prolézání antikvariátů patří mezi mé oblíbené činnosti dodnes. V antikvariátu se dají objevit úplné poklady. Staré pohlednice, dokonce i dopisy, fotografie, obrázky a samozřejmě knihy. Staré knihy, zmuchlané knihy, ušpiněné, s ohnutými rohy....a s věnováním. Ručně psaným od někoho někomu. Mým dětským snem bylo vlastnit takovýto kouzelný svět, ať už antikvariát či pracovat v obchodu s knihami či knihovně a ve volných chvílích si číst anebo něco zapisovat a sepisovat do své Knihy knih.

    Od malička jsem sbírala staré věci včetně různých dopisů, pohledů, účtenek a útržků a přemýšlela, kdo a co byli Ti lidé, kteří to psali. Jací bylili? Oblíbila bych si je? Vždy mě zajímali nejen jména a letopočty, ale lidé samotní. Miluji příběhy a povídání o lidech, o známých či členech rodiny, kteří už nejsou. A náhoda tomu chtěla, že jsem objevila Grafologie a začala ji studovat a rozboru písma se začala více věnovat.

     Když jsem se přestěhovala z Prahy, stará kamarádka mého muže a má nynější pobočnice v scrapbookovém šílenství hromadění materiálu a současně sousedka, kterou ve sb světě všichni zvou Tildou, měla snahu mi ukázat svá scrapbooková (nádherná a barevná) alba a nutno říct, že jsem dost často slýchávala o nějakém scrapbookingu, netušíc, o co že se to vlastně jedná a co vše může toto slovo v sobě skrývat....Nicméně samotné scrapbookové stránečky mě tolik neuchvátily, říkala jsem si k čemu tolik snahy, času, práce a materiálu? Na mou obranu musím dodat, že jsem pracovala v technickém prostředí, měla za sebou průmyslovku a strojárnu na ČVUTu, nedodělanou a podobné věci šly absolultně mimo mě....
     I Tilda se vyvíjela a tak mi jednoho dne ukázala své přáníčko v mé oblíbené barevné kombinaci hnědo-zlato-krémové a bylo to! Už mě dostaly! Byla jsem "jejich"! Se slovy: "To je nádherné. Woh, to bych také mohla...?...To musím zkusit"! jsem se po dobrém kafíčku odporoučela o patro výš, abych si ten zázrak vyzkoušela. A výsledek? Tvořila jsem z toho, co dům dal a....Hrozné! Máte povoleno se smát, klidně i hlasitě:-))
     Ale s veškerou vervou sobě vlastní a stejným podílem nadšení jako eurofie z toho, že sama něco tvořím a jedná se o papír, jsem se vrhla na další a pak další  a další..... a každé bylo o trošku lepší než to předchozí.

     To už jsem začínala pronikat do tajů scrapbokingu i jejich slovníku. Anglicky vládnu celkem obstojně, mám dost naposloucháno z různých filmů v anglickém jazyce s titulky, takže logicky následoval další krok: Vrhla jsem se na youtube a tamnější videa a teprve nyní jsem pochopila, co že to ten scrapbooking vlastně obnáší a že se pod tím skrývají mnohdy překvapující věci!

     Při jednom takovém večeru brouzdající na netu, jsem objevila techniku VINTAGE. Pokud někdo dosud pochyboval o tom, že jsem šílený závislák, nechci ani vědět, jak by mě musel oslovovat po objevení toho protáhlého a měkce znějícího slůvka Vintage!
    
     Od té doby pro mě scrapbooking dostal zcela jiný rozměr. Doposud jsme se zabývala cardmakingem, což je výroba přáníček či kartiček k různým příležitostem, ale od této chvíle jsem věděla, že tohle je něco, co jsem dlouho hledala, aniž bych to tušila. A totiž že ve scrapbookingu mohu propojit všechny své vášně (knihy, staré fotografie, slova a papír) v něco, co má vyšší hodnotu, v něco užitečného, krásného ...(tady se prosím nesmějte), v něco, co po mě zůstane.
     Z mé rodiny zbývám už jen já, má maminka a můj syn. A až tu nebudu, nebude nikdo, kdo by vzpomínal či znal příběh mé rodiny a jejích členů.

     A tak se přede mnou rozhostil obrovský úkol a totiž: roztřídit, zpracovat a dát nějakou přijatelnou a koukatelnou a taky zajímavou formu všem starým papírům a fotografiím, příběhů a osudů mé rodiny. Prostě vše to zkompletovat a to takovým způsobem, aby kdokoli otevře Album, věděl, koho má před sebou, kdo kým byl, co dělal a jaký byl. Nechci totiž album plné fotek, které shlédnete a zapomenete. Ne, já chci album, které bude mít svou duši. Album, které bude vyprávět příběhy lidí, kteří už mezi námi nejsou, ale kteří si zaslouží, aby se na ně vzpomínalo. Album, které přežije, i když my už tu nebudem (máme jednadvacáté století! ....stačí naskenovat a je to...).
     
     Abychom nezapomněli...